Článek z časopisu Z mého kraje, rozhovor s Vlastou Pechovou

PACOVSKÉ muzejní LÉTO 2017: rozhovor s Vlastou Pechovou o výstavě v městském muzeu

V minulém čísle časopisu Z mého kraje byl podán stručný přehled výstav, které připravilo Městské muzeum Antonína Sovy na letní sezónu nazvanou PACOVSKÉ muzejní LÉTO 2017. V Kapli sv. Václava na pacovských Valech mohou návštěvníci zhlédnout výstavu malíře Mgr. Tomáše Šmilauera O stromech i kraji (do 13. srpna). Od 19. srpna interiér Kaple patří multižánrové výstavě Jan Zoubek a přátelé (do 1. října). A výstava „do třetice“? Tou je Výstava obrazů MgA. Vlasty Pechové, která se koná ve výstavním sálu městského muzea od 1. července do 10. září. Na tomto místě zveřejňujeme rozhovor s Vlastou Pechovou, autorkou místnímu publiku zatím neznámou: nenáhodná a snad dostatečná mozaika otázek a odpovědí vznikala vzhledem k časovému vytížení této umělkyně za okolností pro dnešní dobu (bohužel) dosti příznačných a téměř samozřejmých, při krátkém setkání v Pacově a zejména za neocenitelné pomoci e-mailové pošty.

Několik povinných, podstatných a předpokládáme, že i zajímavých informací na úvod: Vlasta Pechová (nar. 1977) prožila dětství v Posázaví, tamní krásná příroda a nezapomenutelné „vnitřní otisky“ zážitků a vjemů nasbíraných za pobytů u prarodičů na Pelhřimovsku v ní probudily fantazii a hravost, tedy tolik potřebné předpoklady (vedle samozřejmého vrozeného nadání) pro vlastní výtvarnou cestu a tvorbu. Po Základní umělecké škole ve Světlé nad Sázavou absolvovala Střední školu uměleckých řemesel v Brně (ateliér designu akad. sochaře Petra Svítila, 1992–1996), na kterou navázala studiem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (v ateliér designu prof. Otakara Diblíka, 1996–2002).

Na pacovské výstavě jsou prezentována díla vytvořená v uplynulých asi deseti letech. Během nich se Vlasta Pechová zaměřila na několik témat. Jedním z nich jsou pastely namalované na Havaji (2006 a 2007). Prezentována je také anglická abeceda (2007). Pozornost návštěvníků si zasluhují obrazy prvotně inspirované výtvarnou „hrou“ se čtvercem, která dala vzniknout dílům založeným na čtvercové síti. V současnosti se autorka věnuje rovněž olejomalbě (zátiší, zvířata). Hlavní profesí Vlasty Pechové se ale stalo bojové umění Taiji (Taichi), které vyučuje od roku 2002, výstava proto nabízí náměty i z této oblasti. Vlasta Pechová několikrát vystavovala své práce v Praze, v Pelhřimově a v roce 2009 v Moskvě. (A ještě vsuvka: nápad uspořádat výstavu MgA. Vlasty Pechové v Pacově by se neproměnil ve skutečnost bez zprostředkování a nadšení pro věc ze strany umělčiných rodičů, kteří bydlí v Josefínské Huti na Pelhřimovsku: seznámili jsme se s nimi při průzkumu tamní zaniklé sklárny).

O tom, jaké obrazy budou na Vaší výstavě k vidění, čtenáře zpravuje předchozí odstavec. Kde a jak nacházíte inspiraci? Každý obraz má svůj příběh. Nápady ke mně přichází spontánně. Někdy mne natolik osloví okolní svět, že mám silnou potřebu to výtvarně vyjádřit. Například havajské pastely vznikly přímo na Havaji. Občas si v sobě udržím vzpomínky na různá místa a až později je vložím do obrazů. Jindy je to zvědavost: třeba u čtverečkových obrazů vše začalo jedním čtverečkem a zkoumáním, co by s ním šlo všechno dělat.

Malujete obrazy na zakázku? Několik mých prací bylo ovlivněno poptávkou, například anglická abeceda, ilustrace Taichi a obraz nazvaný Hedvábná stezka. Hedvábnou stezku jsem namalovala na základě výzvy umělcům a přihlásila jsem jí do soutěže. Obraz byl pak vybrán na výstavu do Pekingu.

Vystudovala jste design. Jak jste se dostala k malbě obrazů a k bojovému umění Taichi? Ve čtvercových tématech, je myslím, určitý design zřetelný. Stejně tak i v anglické abecedě. Nikdy jsem nebyla úplně vyhraněná. Vždy mne bavila hravost a chtěla jsem původně vystudovat obor hraček. Ten ale tehdy v Brně neotevřeli, proto jsem si zvolila design. Na vysoké škole v Praze jsem šla opět na design, byť jsem zvažovala i ateliér sochařství. Dala jsem však na rady svého učitele, že studium designu mi poskytne větší příležitost k „přesahům“ i do jiných oborů. Během studia na vysoké škole jsem navíc začala dělat tanec a Taichi, protože bez pohybu bych si přišla neúplná. Tanec mám nyní jako koníček, Taichi se věnuji profesionálně.

Co Vás baví na Taichi a jak jej spojujete s výtvarným uměním? Cvičit Taichi a prokládat to uměleckou činností je výborná kombinace. Cvičení navozuje pohodu a klid, o to lépe se pak soustředím na obrazy. Líbí se mi, že u Taichi nevzniká žádný nepořádek a nemusím uklízet. U malby nebo jiné umělecké činnosti je to naopak. Navíc obrazy je třeba někam uložit a člověk se pořád potýká s hmotou. Zakládání školy Taichi si ovšem vyžádalo svůj čas a tak bylo období, kdy jsem moc netvořila. Vlastně ano, připravovala jsem výukové materiály, napsala jsem v té době knížku a také jsem jí ilustrovala. Ilustrovala jsem i knihu mého učitele Roberta Amackera. Ale na volnější tvorbu jsem už neměla kapacitu. Nyní, když je škola stabilizovaná, mám pro svou tvorbu více prostoru a to si užívám.

Prodáváte své obrazy? Několik jsem jich prodala do Moskvy a USA. Jinak jsem o prodej příliš neusilovala, jsem ráda, že mám kolekci, kterou můžu vystavovat. Má to pro mne momentálně větší význam, než obrazy prodávat. Když chce někdo můj obraz, protože se mu líbí, tak mne to samozřejmě pozitivně motivuje a pobízí k práci na dalších obrazech.

Vzhledem k Vašemu zaneprázdnění nebude výstava zahájena vernisáží. Mohou se s Vámi návštěvníci osobně setkat jindy? Příležitost bude ve středu 23. srpna od 14.30 hod. Přijedu do Pacova se svými žáky a na tuto komentovanou prohlídku zvu všechny zájemce.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů!

Bc. Vlastimil Simota